Narozen 3.2.1935 v Čáslavi. Studoval na Akademii
výtvarných umění v Praze (1952-58).
Jeho hlavní zájem je soustředěn na práci s prostorem
a velkými hmotami v podobě rozměrných sochařských projektů.
Zabývá se také malbou, kresbou, instalací a environmentem. Jeho monumentální práce tvoří součást veřejných prostorů v různých městech: např. v Bochumi
a Hammu v Německu, v Olympic Parku v Soulu (Jižní Korea) nebo v Tachikawě (část tokijské metropolitní oblasti).
Jeho díla jsou ve sbírkách světových muzeí
(např. S. Guggenheim Museum v New Yorku, Centre Georges Pompidou v Paříži, Galeria degli Uffizi
ve Florencii).

Aleš Veselý obdržel v roce 1965 Cenu kritiky na Čtvrtém pařížském bienále mladých,v roce 1986 stipendium International Sculpture Center ve Washingtonu D.C., v roce 1993 stipendium ArtsLink New York pro práci ve Fabric Workshopu ve Philadelphii a v roce 1994 mu byla udělena Cena Chicaga.

Žije v Praze, kde působí od roku 1990 jako profesor na Akademii výtvarných umění. Tvorbou objektů se začal Aleš Veselý zabývat v roce 1959. Na začátku 60. let vytvořil sérii asambláží, strukturálních grafik, Stigmatických objektů a Enigmat. Vrcholem tohoto období je socha Židle uzurpátor z roku 1964 (nyní ve sbírce NG v Praze), která získala Cenu kritiky na Bienále mladých v Paříži, a monumentální socha Kaddish (realizovaná v rámci Mezinárodního sochařského sympozia v Ostravě v letech 1967-68), jíž bylo uděleno na výstavě Socha a město v Liberci 1969 nejvyšší ocenění Cena Matyáše Brauna.

V 70. letech Aleš Veselý koupil bývalé venkovské stavení a stodolu ve Středoklukách a začal je upravovat jako ateliér, jež postupně přeměnil v osobní environmentální projekt. Během 70. let vznikla další série plastik Židlí a spolu s nimi plastiky Křivých vozů, Kár, Oken, Dveří a Bran.

Na přelomu 70. a 80. let začaly převažovat projekty ohromných kružidel, valících se hmot a obrovských silových mechanismů. Většina z nich měla formu krajinných projektů.

Pozornost Aleše Veselého se definitivně soustředila na tvorbu monumentálních soch, které se zabývají specifickými prostorovými vztahy a v nichž jsou síly vyrovnávány pomocí tahů, pnutí, tlaků.

Od konce 80. let sílí ve Veselého tvorbě tendence k formálnímu zjednodušení. Kromě železa a oceli (v podobě profilů, plátů, pružin, kol nebo jiných industriálních součástí) se objevují přírodní komponenty ponechané v jejich surovém přirozeném stavu (jako např. obrovské kameny či kmeny stromů). Vznikají sochařské koncepty (brány, koridory, kubusy, místa" a další krajinné projekty), shrnující a koncentrující mnohaleté představy a zkušenosti s prací ve volném prostoru.
Socha pro jednoho (projekt pro zahradu Texpressu v Bořanovicích z roku 1997) je prostorový záznam, který reprezentuje řadu ideí usilujících o postižení fenoménu místa. Do představ o pouštních a krajinných projektech je integrována letitá idea o "antropometrických sochách" (socha jako místo pro člověka/nebo o člověku/ místo jako vymezená sochařská forma).

Od roku 1995 se datuje počátek práce na Kadesh Barnea Monumentu - projektu pro Negevskou poušť v Izraeli (předpokládaná podoba: monolitický kámen o váze cca 320 tun na nosné konstrukci z nerez oceli a o celkové výšce 11 metrů).Monument navazuje na řadu ideí o pouštních projektech mezi nimi zejména tzv. pohyblivé kameny" a plující skály" (představa objevující se od 80. let, v 90. letech pak jako ústřední). Vizuálním odlehčením spodní části vzniká dojem vznášejícího se skalního místa", sugerujícího pohled na fatu morganu" uprostřed pouštního terénu.

Od roku 1997 probíhá práce na projektu pro Europos Parkas ve Vilniusu (Litva), který rozvíjí starší projekty staveb-míst", do nichž je možné vstoupit, procházet úzkým prostorem a nechat se obklopit hmotou v jejím bezprostředním působení.

Rozměrné architektonické sochy-stavby používají inženýrské konstrukční principy, avšak ve výsledku jsou naplněné koncentrovanou energií a neztrácejí expresívně působivý účin, typický pro celou Veselého tvorbu.

zpět